Můj syn se mnou nechce mít nic společného, ale vždy mluví se svým otcem, a já nechápu proč. V roce 2013 jsem se rozvedla se svým bývalým manželem a měla jsem svého syna v péči, ale je jasné, že stále zůstane v jeho životě. V roce 2017 jsem se znovu provdala za svého současného manžela. Můj syn je nyní dospělý a žije se svou přítelkyní, jsou spolu 3 roky, ale nikdy se mnou nemluví, nenavštěvuje mě nebo mi jen tak nezavolá, jak se mám. To mě hodně bolí, protože miluji své dítě a vždy jsem byla matkou a snažila jsem se, abych byla dobrou matkou. Mluví se svým otcem a má s ním dobrý vztah. Což je dobře, ale proč by totéž nemohl mít můj syn se mnou a sdílet svoje pocity.
Neudělala jsem nic špatného. Často mě napadá, jestli s tím možná nemá něco společného jeho přítelkyně, hlavně proto, že v její přítomnosti byla špatná atmosféra, když jsem ji potkala. Chci jen zpátky svého syna, nic jsem neudělala. Mrzí mě, že syn se mi nesvěřuje a nejsme v úzkém kontaktu. Myslela jsem si, že se to časem nějak vyvrbí, ale je to pořád stejné a to mě hrozně moc trápí. Můj syn pro mě znamená všechno a nedokážu si představit, že to takhle bude další roky.
Mrzí mě to a hrozně moc, jenže nevím, co s tím mám dělat. Syna mám ráda a nechci se mu plést do života, ale byla bych ráda, aby se mnou alespoň trochu komunikoval. Jenže když už se vidíme, je mezi námi napjatá atmosféra a dusno a nevím proč. Pořád přemýšlím, co se mohlo stát, že syn je tak odtažitý, ale nic mě nenapadá. Možná má opravdu jenom lepší vztah s otcem a já to musím respektovat. Jenže i se mnou by měl alespoň trochu mluvit. Jsem z toho smutná, zklamaná a cítím obrovský smutek. Syn mi chybí, ráda bych se ho alespoň zeptala, jak se má, jak se mu v životě daří a co dělá. Nerozumím tomu, proč se mi syn tak straní a dělá, že neexistuji.
