Irla

Lidé si snaží užívat život, jak to jen jde. Jsme v době, kdy lidé mají dostatek peněz a díky otevřenosti vůči okolnímu světu se dnes můžeme dostat k věcem, ke kterým jsme dřív neměli šanci se dostat. Pokud jde o luxus tak dnešní svět nemá hranice. Často si tak můžeme dopřát zdánlivě nepotřebné věci jen abychom ochutnali něco nového a případně kuriózního.

Vše záleží na našem svědomí a jak s financemi zacházíme.
Případně pokud máme aktuálně peněz dost a víme jaké to je mít peněz nedostatek můžeme pomoct těm více potřebným. Určitě už jsme všichni slyšeli o lanýžích, kaviáru z jesetera, který má i někdy sto let. Zmrzlina sypaná diamanty nebo čokoláda s kousky zlata. Všechno je to určité krásné a lahodné a upřímně proč si to nedopřát, když jsme úspěšní, daří se nám tak je náš úspěch třeba řádně oslavit.

To je samozřejmost chvíli si užívat, dopřát si věci, které jsme si předtím dopřát nemohli a zažít tak opravdový luxus, zvlášť v případě, když jsme žádný luxus předtím nezažili. Je ovšem třeba mít také určitou sociální zodpovědnost a cítění. Vědět, že když my se máme dobře ostatní lidé se tak dobře mít nemusí a náležitě si toho alespoň vážit.
Nikdo po nikom nechce, aby měsíčně posílal desetitisíce na charitu nebo osobně pomáhal v krizových oblastech, ale aspoň si být vědom toho, že máme víc štěstí než ostatní a náležitě s tím pracovat. A ať chceme nebo ne pokud jsme bohatší, než ostatní musíme státu odvádět solidární daň.
Nejde ovšem o žádný komunismus, kdy jde o snahu smazat rozdíly. Jen ne každý, kdo má víc, než ostatní je ochoten dobrovolně pomoct těm co mají méně. Jde o 7 % navíc, které odvádíme na dani z příjmu.

Ale ať si dopřáváme cokoliv a kdekoliv měl by člověk mít určitou pokoru, a ne se chvástat svým bohatstvím. Je jasné, že člověku majetek může stoupnout do hlavy a může se po právu cítit výše než ostatní, ale důležité je vždy poznat svou hranici.