Proč děti nemají rády školu
Jestli existuje nějaký známý, avšak pravdivý stereotyp, pak je to nechuť dětí chodit do školy. To zná v podstatě každý rodič. Může se to však zdát překvapující, zvlášť když si uvědomíme, jak se tam čerství prvňáčci těší. Faktem však je, že je počáteční nadšení velmi brzy opustí. A to i přesto, že v podstatě již od začátku vědí, do čeho jdou. Proč se tedy jejich radost, že budou umět číst, psát, počítat a mnohé další dovednosti, promění v podstatě ve frustraci? Důvodů je hned několik, ovšem tím nejdůležitějším je kompletní změna režimu oproti školce. Zde byly zvyklé si většinu dne hrát tak, jak chtěly a s kým chtěly. Chodily na procházky, bavily se s kamarády. To vše se teď změní.
Nyní musí po většinu doby, kdy jsou ve škole, sedět tiše v lavici a poslouchat výklad. Samozřejmě se jim jej učitel snaží pokud možno zpříjemnit, avšak to nic nemění na tom, že se jedná o velkou a nepříjemnou změnu. Také začnou mít povinnosti a odpovědnost – pokud například nepřinesou domácí úkol nebo zapomenou doma učebnici, budou pokárány. To je také něco, co ve školce nezažily, a není pochyb o tom, že to poněkud přidává ke stresu, který zažívají.
Pak je zde také samotná učební látka. Ani ta není mnohdy tak snadná, jak si děti představují. Nenajde se snad ani jedno, které by nemělo s určitou oblastí alespoň malé problémy. Někdo například plave v matematice, jiný zase nedokáže pořádně psát. To vše pak představuje nápor na dětskou psychiku. Pokud je ve třídě navíc někdo, s kým se vůbec nemusí (a někoho takového má snad každý), je to i další důvod k tomu, aby se mu tam nechtělo. Tím se mu však znechutí celý proces učení, což je rozhodně škoda. Co tedy můžeme udělat pro to, aby náš potomek chodil do školy rád? Především jej za každý úspěch velmi chválit, poslouchat, když nám vypráví o problémech, které ve škole má, ať už s látkou či jinými dětmi, a snažit se jej podporovat. Pak tam bude chodit mnohem raději.